Blog
Píšu... píšu odjakživa. Píšu, abych zachytila své myšlenky dřív než se rozutečou. Píšu, abych zachytila svou cestu osobního růstu a jednou si mohla připomenout, jakými výzvami jsem prošla. Píšu, abych sdílela své zkušenosti a inspirovala ty, kteří hledají vlastní cestu k vnitřní síle. Píšu, protože každé slovo má moc proměnit pohled na svět - můj i váš. A hlavně - píšu, protože mě to baví...
Možná to znáš taky: Navenek všechno funguje, ale uvnitř cítíš zmatek, prázdno nebo pochybnosti. Ptáš se sama sebe: Kdo vlastně jsem? Jaký je můj smysl života? Kam směřuju? Tohle období se často označuje jako krize identity. A i když je nepříjemná, není to problém nebo chyba. Je to signál. Signál, že je čas na změnu. Krize identity...
Já jsem ale blbec. To jsem celá já, všechno zkazím. Jsem k ničemu. Nic neumím. Nejsem dost dobrá. Jsem hrozná… Stále si něco vyčítáte? Nadáváte si? Shazujete sami sebe? Celý život jsem si přesně takhle sama podkopávala svou sebedůvěru a divila jsem se, že moje sebevědomí bylo na bodu mrazu. Celý život jsem takhle v sobě podporovala přesvědčení, že...
Pokud trpíte depresí, tak to určitě velmi dobře znáte: únava, únava a zase únava. Je jedno, jak dlouho spíte, přesto se budíte vyčerpaní a chce se vám zase spát. Možná se dokonce budíte brzy nad ránem a nemůžete „zabrat“ a celý den jste pak jako „spráskaný pes“. Když spíte, máte lehké spaní a často se vám zdají špatné sny. Únava...
Deprese člověku nedovolí svobodně myslet. Zkresluje a překrucuje fakta. Něco zveličuje a něco jiného naopak schválně zatajuje. Neumožní vám zkrátka vnímat svět kolem sebe takový, jaký skutečně je (i když kdo ví, jaký skutečně je?). Pravděpodobně vás udržuje v permanentním strachu z něčeho, co vůbec neexistuje. Zkrátka a dobře, chová se ve vaší hlavě jako klasický diktátor. Každý diktátorský režim omezuje...
Když jsem loni učila dceru bruslit, snažila jsem se ji vždy popostrčit, aby zkoušela stále těžší a těžší věci. Teď objeď celé kolo na jedné noze. Teď se celé kolo snaž zvedat jednu nohu nataženou před sebe. Teď udělej za jízdy holubičku. Pokaždé, když jsem přišla s novým úkolem, tak vytřeštila oči a řekla: „To nedokážu.“ Usmála jsem se, a řekla...
Já jsem ale blbec. Jsem to ale kráva. To jsem celá já, všechno zkazím. Jsem k ničemu. Nic neumím. Nejsem dost dobrý. Jsem hrozná… Stále si něco vyčítáte? Nadáváte si? Shazujete sami sebe? Pokud ano, děláte si tím medvědí službu. Vím, o čem mluvím. Celý život jsem si přesně takhle sama podkopávala svou sebedůvěru a divila se, že...
Sledujete rádi thrillery a horory? Sledujete několikrát denně zprávy, které barvitě vykreslují války, krize, katastrofy, vraždy…? Pak si možná sami pod sebou nevědomě podřezáváte větev. Je totiž dokázáno, že náš mozek nedokáže zcela rozlišit stres, na který se člověk jen dívá, od stresu, kterému je sám skutečně vystaven. Při obojím se prý totiž aktivují stejné části mozku,...
Kvapem se blíží Vánoce – ten čas, od kterého toho často tolik očekáváme… Ale taky se na ně dobře připravujeme a děláme vše pro to, abychom měli Vánoce podle našich představ. Od života toho taky mnoho očekáváme. Ale často podle našich představ není. Někdy je podle představ někoho jiného, nebo podle představ, které nikdy nikdo neměl. Proč? Podle...
Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně. Že nejsem tak dobrá jako ostatní, že nezvládám žít tak dobře jako ostatní, že je se mnou něco v nepořádku, že jsem nemocná, vadná, rozbitá… No a proto ze všeho nejvíc potřebuji, aby mě někdo vyléčil nebo opravil. Jako pračku, která buď nepere, nebo mi při praní třeba...
Umíte předpovídat budoucnost? Ne? Já taky ne. Ale přesto to všichni děláme. Stále. Už nikdy nebudu nikoho takhle milovat. Tohle já nikdy nedokážu. Tohle nebude fungovat. Nikdy se neuzdravím. Tuhle nemoc už mám nadosmrti. To se nikomu nebude líbit. Vždycky všechno zkazím. Ruku na srdce: nikdo z nás do budoucnosti opravdu nevidí. A naše věštby nejsou ve skutečnosti ničím jiným...
Kristýna Rose