Jednoduchý trik jak si zvýšit sebedůvěru a zlepšit svůj život

Já jsem ale blbec. Jsem to ale kráva. To jsem celá já, všechno zkazím. Jsem k ničemu. Nic neumím. Nejsem dost dobrý. Jsem hrozná… Stále si něco vyčítáte? Nadáváte si? Shazujete sami sebe?

Pokud ano, děláte si tím medvědí službu. Vím, o čem mluvím. Celý život jsem si přesně takhle sama podkopávala svou sebedůvěru a divila se, že moje sebevědomí bylo na bodu mrazu. Celý život jsem takhle v sobě podporovala přesvědčení, že si nezasloužím, aby mě měl někdo rád.

Problém je, že naše přesvědčení ovlivňují naše jednání a reakce. A naše jednání a reakce zase ovlivňují to, jak se nám v životě daří a jak na nás reagují druzí. Takže pokud si o sobě myslíme, že jsme k ničemu, pravděpodobně se nám moc dařit nebude. Pokud si myslím, že si nezasloužím, aby mě měl někdo rád, pak budu marně čekat na obětavé přátele či lásku. A i kdyby přišli, nerozpoznám je, nebo jim nebudu důvěřovat, že nás mají fakt rádi.

Kolik vztahů (ať už milostných či přátelských) si sami kazíme tím, že nevěříme, že tomu druhému na nás opravdu záleží? Kdo by mě proboha mohl milovat, když jsem taková? Jsme podezíraví a požadujeme neustále důkazy toho, že nás ten druhý miluje. Nebo si od něj naopak necháme líbit věci, které jsou nás nedůstojné.

Ale jak to změnit? Jak nabýt větší sebedůvěry? Jak můžete sami sebe přestat shazovat, když o sobě máte jen to nejhorší mínění?

Zkuste následující trik:

Příště, až se budete chtít za něco peskovat, nadávat si, nebo sama sebe ponižovat, zkuste si na svém místě představit někoho, koho máte rádi, nebo koho si vážíte – svou dobrou kamarádku, své dítko, svého manžela/manželku, nebo třeba nějakou svou oblíbenou celebritu. Představte si, že udělala, řekla, pokazila, popletla nebo jinak zmastila to, co právě vy. Co jí řeknete?

Vsadím se, že to určitě nebude: „Ty jsi ale pitomá, zase jsi to nezvládla, jsi hrozná a nemáš právo na to, aby tě měl vůbec někdo rád.“

Nebude to spíš něco povzbudivějšího? Například:

Nic se neděje, nikdo není dokonalý, příště to určitě zvládneš líp.
Chybami se člověk učí, příště už budeš vědět jak na to.
Nic tak strašného se přece nestalo, to se může stát každému.
Netrap se tím. Ty za to přece nemůžeš.

Pak to zkuste říct i sami sobě místo obvyklé kritiky. Proč byste v té stejné situaci měli druhé podpořit, utěšit a ujistit o tom, že jsou v pořádku, ale sami sobě vynadat? Projevte sami vůči sobě stejnou úctu, shovívavost a laskavost, jakou projevujete k ostatním.

A položte si při tom jednu důležitou otázku: Měli byste toho člověka míň rádi, kdyby se v dané situaci zachoval tak, jako jste se zachovali vy? Asi těžko. Pravděpodobně byste ho měli rádi i přesto.

Tak vždycky, když si přiznáte, že něco neděláte tak, jak byste si představovali, se nezapomeňte ujistit větou: „I přesto se mám rád(a).“

Například:

• Udělala jsem chybu, ale i přesto se mám ráda.
• Pokazila jsem to, ale i přesto se mám ráda.
• Neumím tak dobře xxx jak bych chtěla. I přesto se mám ráda.
• Pořád dokola to dělám blbě. I přesto se mám ráda.
• Stále se mi nedaří xxx. I přesto se mám ráda.
• Cítím se osaměle. I přesto se mám ráda.
• Vůbec to teď nezvládám. Ale i přesto se mám ráda.

Já to musela dělat hodně často a věřte mi, je to neskutečně úlevné, uklidňující, příjemné a povzbuzující.

Jenže on (ona, oni, všichni…) by to zvládl určitě líp než já, říkáte si možná.

ALE:

Jak to můžete vědět? Pokud by byl ve vaší kůži, chodil celý život ve vašich botách a měl by za sebou v životě totéž co vy – myslíte si, že by to zvládl líp? Jak si tím můžete být jisti? Nemůžete. Je to jen vaše domněnka, nikoli fakt.

A i kdyby přeci jen ano – co na tom záleží? VY jste expert na svůj život. VY jste JEDINÝ člověk na celém světě, který je expertem na bytí vámi.

Jediný, kdo může být lepší než vy, jste vy sami. A to díky tomu, jací jste dnes a co si z toho odnesete pro příště! Vy jste ten jediný (ta jediná), s kým má smysl se poměřovat! Nikdo jiný nemá vůbec žádnou zkušenost s tím, jaké je to být vámi! Nikdo jiný vás nemůže soudit za to, jestli jste dost dobrý vy!

Pokud tedy máte neustále pocit, že nejste dost dobří – ptejte se (klidně tisíckrát za den) sami sebe: Nejsem dost dobrý co? Dost dobrý já? JÁ nejsem dost dobrý JÁ? V porovnání s kým, proboha? Kdo by mohl být lepším já než já sám???

Každý z nás je tím nejlepším já, protože žádné jiné já není.

V každém okamžiku jste tím nejlepším já, kterého jste v danou chvíli schopni. V každém okamžiku jste dost dobří takoví, jací jste. A pokud máte pocit, že máte nějaké rezervy (a to máme někde všichni), vždycky se můžete pokusit být ještě lepší. Ne lepší než někdo jiný. Lepší, než vy sami v tuto chvíli.

A začít můžete hned. Tím, že začnete být laskavější sami k sobě.